|
|
Země původu |
Španělsko (Baleárské ostrovy) |
|
Použití |
Ibizský podengo je užíván především k lovu králíků bez střelných zbraní, ve dne i v noci. Díky svému vynikajícímu čichu, který spolu se sluchem podengo používá více než zrak, stopuje a loví králíky snadno, a to i v hustém podrostu. Díky hbitosti a chytrosti chytí kořist rychle, zvlášť když loví ve smečce. Když jeden ze psů najde zvěř, ostatní psi jej obklopí, ale dodržují jistou vzdálenost a čekají. Štěkají pouze tehdy, když vidí nebo slyší kořist a když ji obklíčí. Při nalezení či chytání kořisti všichni psi rychle vrtí ocasy, v pozici čekání jsou snadno odvolatelní. Ibizský podengo je užíván také pro lov zajíců a vysoké zvěře. Je i dobrým přinašečem. Pro vytvoření smečky se (s jistými výjimkami) užívají pouze feny, případně s jedním psem, protože psi špatně spolupracují při lovu a jsou konfliktní. Když již smečka ulovila několik tisíc králíků, může se u tohoto plemene stát, že psi z této smečky nechtějí dále lovit, dokud si dostatečně neodpočinou. Tuto zvláštnost vyjadřuje španělské slovo „enconillarse“ (jít si odpočinout). |
|
Zařazení FCI |
Skupina 5 – špicové a primitivní plemena, Sekce 7 – lovečtí psi primitivního typu, Bez zkoušky z výkonu. |
|
Krátké historické shrnutí |
Toto plemeno pochází z Baleárských ostrovů, Mallorky, Ibizy, Menorky a Formentery, kde je známé pod původním názvem „Ca Eivissec“. Je také rozšířeno v Katalánsku, kolem Valencie, v Roussillonu a Provenci, kde jej nazývají „Mallorquí“, „Xarnelo“, „Mayorquais“, „Charnegue“ nebo „Baleárský pes“. Tito psi byli na ostrovy pravděpodobně dovezeni Féničany, Kartaginci, nebo možná i Římany. Tento pes je typickým a robustním zástupcem tzv. primitivních plemen – nejstarších dosud existujících plemen. Obrázky těchto psů jsou nalézány v hrobech faraonů a na exponátech v muzeích, takže existence plemene je prokázána od roku 3400 př.n.l. |
|
Důležité poměry |
vzdálenost od špičky tlamy k očím je stejná jako vzdálenost od očí k týlnímu hrbolku. |
|
Hlava |
v celkovém pohledu má dlouhá jemná hlava vzhled komolého kužele. Je suchá, v poměru k tělu poměrně malá. |
|
Mozkovna |
|
|
Lebka |
dlouhá a plochá (dolichocefalická). Týlní kost vystupující. Čelo jemné a ploché. |
|
Stop |
slabě vyjádřený. |
|
Oblyčejová část |
|
|
Nos |
nosní houba je masové barvy. Nozdry otevřené. Nosní hřbet mírně vyklenutý. |
|
Tlama |
nosní hřbet a nos vystupují před spodní čelist. Tlama je jemná, dlouhá a v souladu s barvou srsti masové barvy. |
|
Pysky |
tenké, těsně přiléhající, masové barvy. |
|
Zuby |
perfektní nůžkový skus, zuby bílé a pravidelné. |
|
Oči |
šikmo položené, malé, světle jantarové barvy, připomínající karamel. Jantarová barva může být více či méně intenzivní, v souladu s barvou srsti. Výraz vyjadřuje inteligenci, ale také strach a nedůvěru, aniž by byl příliš aristokratický. |
|
Uši |
vždy vztyčené, velmi pohyblivé. Směřující dopředu nebo do stran v horizontální rovině nebo vzad. V afektu nesené vzhůru. Střed ucha je nasazen v rovině očí. Tvar ucha je prodloužený kosočtverec, useknutý ve třetině delší úhlopříčky. Uši jsou jemné, uvnitř neosrstěné, střední, nikoliv přehnané velikosti. |
|
Krk |
velmi suchý, a to ve spodní i horní části. Jeho délka odpovídá čtvrtině délky těla. Je mírně klenutý a osvalený. Kůže je přiléhající, hladká, bez laloku. Srst je obvykle v oblasti přechodu krku v plece delší a hustší, zvláště u hladkosrsté variety. |
|
Trup |
trup je celkově symetrický, mírně konvexní, středních vyrovnaných proporcí, kompaktní a s o něco větší délkou než je výška, přičemž poměr není výslovně stanoven. |
|
Kohoutek |
dobře patrný, vysoký, suchý a dlouhý. |
|
Hřbet |
dlouhý, rovný a pružný. Osvalení silné, ale ploché. |
|
Bedra |
klenutá, střední šířky, silná a pevná. |
|
Záď |
velmi spáditá s viditelnou kostrou, s velmi silným pevným osvalením. |
|
Hrudník |
hluboký, úzký a dlouhý, ale nedosahující k loktům. Předhrudí špičaté a silně vystupující. Žebra plochá. |
|
Spodní linie |
vtažené břicho, ale ne příliš. |
|
Ocas |
nasazen nízko, dlouhý. Srst u špičky by měla být delší a hrubší, poněkud odstávající. Když je ocas protažen mezi končetinami, měl by dosahovat k trnu hrudní kosti. Je mírně tlustší u kořene, postupně se zužuje ke špičce. V klidu je přirozeně svěšený, v pohybu je nesen srpovitě více či méně stočený. Je nežádoucí, aby byl nesen vysoko nebo příliš zatočený nad hřbetem. |
|
Končetiny |
|
|
Hrudní končetiny |
vertikální, symetrické. Při pohledu zpředu jsou přední končetiny postaveny velmi blízko sebe. Ačkoliv jsou celkově robustní, dlouhé končetiny vyvolávají dojem štíhlého, rychlého, ale silného zvířete. |
|
Rameno |
ramenní lopatky strmé, silné a volně pohyblivé. |
|
Nadloktí |
velmi dlouhé, rovné, silné a v postoji velmi blízko sebe. |
|
Loket |
široký, nepřiléhající k trupu, paralelní ke střední rovině těla, ale nikdy volný. |
|
Předloktí |
rozšiřuje se směrem k nadprstí. |
|
Nadprstí |
silné, pevné, široké a vertikální. |
|
Pánevní končetiny |
vertikální, s dlouhými, silnými, plochými svaly. |
|
Hlezna |
dobře zaúhlená, široká, nízko posazená, vertikální, nevytáčejí se dovnitř ani ven. |
|
Tlapky |
téměř zaječí tlapky.Prsty dlouhé a dobře k sobě přiléhající. Hustá srst mezi prsty. Drápky velmi silné a obvykle bílé, případně odpovídající barvě srsti. Polštářky velmi tvrdé. |
|
Pohyb |
žádoucím pohybem je zdrženlivý klus. Cval je velmi rychlý a propůjčuje pohybu výraz velké hbitosti. |
|
Kůže |
napjatá, dobře přiléhající k tělu, červenavě pigmentovaná, ale může být i jiné barvy v souladu s barvou srsti. |
|
Osrstění |
|
|
Srst |
hladká, hrubá nebo dlouhá srst. Hladká srst nemá být hedvábná, ale silná a lesklá. Hrubá srst má být tvrdá a velmi hustá, na hlavě a uších poněkud kratší, a na zadní straně stehen a spodní straně ocasu poněkud delší. Velmi ceněná je bradka. Dlouhá srst je měkčí a má být alespoň 5 cm dlouhá. Hlava je velmi hustě osrstěná. |
|
Barva |
preferována je červenobílá barva nebo červená nebo bílá barva. Béžová barva je povolena, jedná-li se jinak o výjimečně dobrého jedince, ale není vůbec povolena u hladkosrsté variety. |
|
Výška |
|
|
Výška v kohoutku |
Psi: 66 až 72 cm. |
|
Vady |
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. |
|
Závažné vady |
- krátká široká hlava |
|
Vylučující vady |
- lebka stupňovitého tvaru (rovina lebky příliš vysoko v poměru k nosnímu hřbetu) - hnědý pigment nebo černé skvrny na nosní
houbě |
|
Poznámka |
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku. |